Paní Jiřina už je pár let v důchodě, který se snaží náležitě užívat. Schází se pravidelně se svými kamarádkami na tzv. babinec, kde proberou vše podstatné z jejich životů. Kromě toho občas zaskočí brigádničit do blízkého butiku, když jim chybí pracovní síla. A pochopitelně si udělá čas i na svá vnoučata. Zde ale naráží na nepochopení svého syna a snachy, kteří mají pocit, že hlídá málo.
Nejraději by byli, aby byla vnoučata u mě každý víkend
Syn paní Jiřina má čtyřletého syna Matěje a šestiletou dceru
Terezku. K paní Jiřině vnoučata jezdí velmi ráda, protože babička se jim hodně
věnuje. Vždy vymyslí pro ně zajímavý program. Bere je s sebou na výšlapy do
přírody, do městských lázní na bazén i na dětské hřiště na sídlišti, kde paní
Jiřina bydlí.
Zpravidla hlídá jednou za měsíc, což její snaše zdá dost
málo a dává to také najevo. Prý babičky jejích kamarádek si vnoučata berou na
hlídání každý víkend, takže rodiče si pak mohou od nich odpočinout a věnovat se
sami sobě. To ovšem Jiřinin syn a snacha nemají.
Měla bych být hlídací babička na zavolání
Paní Jiřina se svěřuje, že snacha by si představovala, aby
hlídala vnoučata, kdykoliv to ona bude potřebovat. Což by ale bylo prakticky
pořád, protože tím, jak děti chodí do školky, tak jsou věčně nemocné. Týká se
to především mladšího Matěje, který je neustále na hromadě. Snaše se
pochopitelně nelíbí, že si musí brát OČR a zůstat z práce doma s nemocným
synem, když by přece paní Jiřina ho mohla pohlídat.
Ta ale oponuje tím, že kdykoliv ho hlídala nemocného,
vždycky od něho bacil chytila a pak se sama dlouho kurýrovala. A hlídat děti
každý víkend? I ona má přece nárok na svůj volný čas a na to, aby si vyplnila
tím, co ona uzná za vhodné. Má svá vnoučata ráda, ale věnovat jim každičkou
sobotu a neděli nemá v úmyslu. Své dvě děti si již vychovala a nyní je řada na
mladých, aby se předvedli.
Komentáře
Okomentovat